Blog

Živly – Třetí část

VZDUCH

Pojďme dnes v našem miniseriálu o živlech zkusit procítit, co pro nás znamená VZDUCH.

Zavřete si oči, zhluboka se nadechujte a vydechujte, pozorujte svůj dech… co pro vás znamená vzduch, který dýcháte? Běžte se projít a vnímejte jaké to je, když kolem vás venku proudí vzduch. Je to vánek, vítr, vichr, nebo jen nepatrný pohyb přinášející různé vůně a zvuky?

Vzduch je nezbytný pro všechno živé, a přesto je vlastně neuchopitelný.

Pro mě je vzduch, dárce dechu – života. Malíř, který v létě rozvlní lány obilí, po nebi honí mraky a čaruje s nimi, na podzim trhá listí ze stromů a na zemi z nich dělá zlatý poklad.

Vítr, který na jaře nese pyl a vůni květin, v létě ochladí tvář, na podzim vám shodí kaštany a jablíčka a v zimě si hraje s vločkami.

Je to taky ten, kdo vám rozfouká papíry, nebo mouku, shodí vám čepici z hlavy, práskne oknem, zabouchne vám dveře a ještě se tomu v komíně zasměje. Ničivé tornádo, které bere domy. Vichr, který zvedá vlny do ničících výšek, nebo roznáší oheň při požárech dál a dál, a pokud má opravdu sílu klidně vám i podmete nohy.

Když však pomyslím na živel vzduchu – vidím hlavně podzim, to padající zlaté listí, které pak šustí pod nohama a jak jsme si z něj jako děti dělali dráčky. A pouštění draků, jejich touhu utrhnout se ze šňůrky a letět výš a výš a výš …. Kroužícího dravce a to, jak mu závidím tu výšku, ze které já mám strach a také víry myšlenek, které tak dobře znám.

A co napadne při pomyšlení na vzduch vás?

Živly – druhá část

Minule jsme zkoumali živel VODY a dnes zkusíme procítit, co nám přináší OHEŇ.

OHEŇ

Zavřete oči, zhluboka se nadechněte a představte si živel ohně. Pokuste se na něj „naladit“. Nepřemýšlejte, jen prožívejte. Pak si zapalte si svíčku, krb, nebo táborák. Uvolněte se a jen se dívejte do plamenů. Chvíli oheň pozorujte – co vám připomněl, co se vám vybavilo? Je zajímavé kolik asociací nás může spolu s ohněm napadnout.

Jaký k němu máte vztah?

Je to příjemné teplo, nebo sužující horko? Oheň může být blesk, žhavá láva, hranice na upalování čarodejnic, vypálené vesnice, lesní požár, nebo výbuch. Mohou to být i výbuchy hněvu a násilí.

Ale je to i slunce, které vysvitne po dešti a vlije nám krev do žil. Je to světlo majáku jako orientační bod pro zbloudilého námořníka. Je to pec na voňavý chléb, krb a teplo domova. Vánoční prskavka, letní táborák, hvězdy na noční obloze. Je to jiskra v oku, i jiskra naděje. Vášeň, tanec (flamengo), láska i sex… 

Oheň je rychlá nepředvídatelná energie, takoví poťouchlí skřítci 🙂  Málo ohně je zima, chlad, ztuhlost, nemoci. Příliš mnoho ohně ale může znamenat zkázu.

Mně oheň láká a mám z něj i strach. Přijde mi nevyzpytatelný. Stačí málo a z hřejivého plamínku je ničící požár. Plamínky si tančí, skotačí a než se naděješ, hoří ti barák. Je potřeba s ním umět zacházet, aby neubližoval, ale pomáhal. A stejné je to i s energiemi v nás.

Co se vybavilo při pohledu do plamenů vám?  Budu ráda za vaše poznatky.

Příště:  VZDUCH

Živly – první část

Přemýšleli jste někdy o tom, co pro vás představují jednotlivé živly? Voda, oheň, země a vzduch?

Nedávno jsem se setkala se zajímavou inspirací, která ve mě podnítila spoustu pocitů spojených právě s živly. Voda, oheň, země i vzduch jsou každodenní součástí našich životů. Možná bude i pro vás zajímavé vyzkoušet si, co vše pro vás představují, jak je vnímáte, jaký k nim máte vztah. Proto jsem pro vás připravila čtyři krátké příspěvky k zamyšlení o živlech. Jako první nabídnu krásný živel, kterým je VODA.

VODA – co všechno si představíte, když se řekne voda….

Schválně si vyzkoušejte, jaké ve vás vyvolává pocity.  Kápněte si na ruku kapku vody a chvilku ji pozorujte nebo si ponořte ruce do vody, zkuste si kůži potřít kouskem ledu, pozorujte páru nad hrncem …. Co se vám vybaví?

Mně kapka vody na ruce připomněla slzu. Je zajímavé, jak je její tvar stabilní. Kolik je potřeba vynaložit energie, aby stekla. Velmi pomalu se vsakuje. Leží na ruce a třpytí se ve světle lampy, jako by se chtěla připomínat, upoutat na sebe pozornost a po chvíli začne studit. Slzy jsou taky voda. Odplavují bolest, ale můžete taky plakat štěstím. Slzy jakoby odnášely přebytky emocí. Těch kladných i těch záporných.

Když ponořím ruku do vody, mám pocit, jako bych lehla do nejjemnějších peřin. Připadám si v bezpečí, milovaná, plně přijatá, jako bych se vrátila domů do bezpečí. Když prsty vodou zašplouchám, vidím horský potůček, jak vesele plyne krajinou, přeskakuje kamínky a utíkááááá …. 🙂  Je to krásný pocit.

Z kostky ledu mám úplně zmrzlý prsty. V ruce se led rozpouští teplem a mění se zase na vodu. Napadlo mě, jak se emoční chlad rozpouští objetím, nebo horkými slzami.

Led umí vytvořit krásné obrazce. Sněhová vločka je nádherná a je to vlastně taky kousek ledu. Sníh … jemný, krásný, dá se s ním zažít spousta legrace. Může to však být i velké množství sněhu, které vás odřízne od světa nebo lavina, která vás smete a zahubí. Závěje, které vás uvězní a vy v nich umrznete. Sníh a led jsou taky zásoba životodárné vody na jaro. Led vám v horkém letním dni ochladí nápoj. Pomůže vám uchovat potraviny. A co teprve taková zmrzlina! 🙂

A pára? Mlha…cáry mlhy na horách, kterou vítr honí po svazích. Pára stoupající z horké polívky, nebo čaje, když přijdete z venku ze zimy domů. Pára stoupající z horké koupele, která vám rozehřívá studené končetiny. Pára, kterou vydechnete v zimě z úst, dechem orosené zrcátko – známka života. Ale taky mlha, ve které můžete zabloudit. Mlha, která může skrývat, to, co je doopravdy okolo vás a vyvolává strach a obavy. A pak nejkrásnější vodní kouzlo … mraky … zázrak se zlatavými okraji, měnící tvar a podněcující fantazii dětí i dospělých.

Já vodu miluju, připadá mi srozumitelná. Voda je pro mě synonymum života. Očišťuje, smývá z nás to, co na nás ulpělo. Z venku i zevnitř. Voda mě fascinuje. Nadlehčuje, plyne, umí život dát i vzít. Můžete se houpat na vlnách a může přijít vlna, která vás smete, a už se nevzpamatujete. A stejné je to v našem životě i s emocemi.

Příští příspěvek na téma OHEŇ

Myšlénky

Přicházejí nečekaně jako černý mrak

Zastřou mysl, city, srdce a někdy i zrak

Nepozvané, nežádoucí, Duši smutkem drtí

Dřepí si tu nevítané a blahem se vrtí

Co tu chcete, ptám se jedné, ta se jenom šklebí.

Nesem depku, chechtají se, ona to snad neví?

Tak tu sedí, pitvoří se, a co na tom sejde

Každá depka stejně jednou jako všechno přejde